Cestopisy 7+8/2012

Obsah čísla:                                                                                                                                                               

• Zbraně, drogy a krása brazilských favel - Na vlastní kůži v chudinských čtvrtích
• Proklatě krásné Filipíny - Vyznání z lásky k zemi
• Byblos - Podle legend je název bible odvozen právě odtud
• Metrem na střechu Evropy - zubačka na sedlo Jungfraujoch oslaví stoleté narozeniny
• Letní silvestr na Něvě - Petrohrad nikdy nevypadal tak dobře
• Vincentova poslední zastávka - Van Gogh zemřel v Auvers-sur-Oise
• Na severu Tanzanie - Zvířata, lidé i příjemná krajina
• Památky all inclusive - Turisticky přívětivé Turecko
• Životopis Velké Fatry - Je blízko a trochu opomíjená...
• Rubriky: Pohled zpátky: Rok nezávislosti / Pohlednice z Jižního Tyrolska/ Zaostřeno na Česko: Hrady na Maloskalsku

Editorial

VANDRBUCH

„…na Horské Kvildě máme svačinu. Kamil s Alešem
za nic porazí kadibudku. Trest – mytí
kotlíků až do konce puťáku. Všeobecně
soudí, že Kamil je blbec: kdyby v tý kadibudce
aspoň někdo seděl…“

na půdě starý, několik let pečlivě vedený
deník svých dětských i skorodospělých
výletů, výprav a puťáků – v turisťáku
jsme ho měli skoro všichni a říkali jsme
mu vandrbuch. S chutí jsem se ponořila
do četby. Zjistila jsem mimo jiné, co
jsem při cestování kdy považovala za
důležité.

Desetileté zápisy většinou zdůrazňují,
že „k obědu byl lančmít a k večeři
lečo“. O dva, tři roky později už ke
mně svět pronikal důrazněji: „Už v autobuse si někteří zvídaví jedinci všimli,
že stále prší. Když jsme vystoupili, tato domněnka se potvrdila,“ zaznamenala
jsem si příjezd do Vrátné doliny. Ve čtrnácti jsem za nejdůležitější
moment zimního soustředění považovala fakt, že „jsme měli besídku a já
od Oty dostala takovou hezkou skleněnou figurku“. Dost dlouho to pak
pokračovalo ve stejném duchu („z táboráku jsem nic neměla, protože jsem
se děsně pohádala s Honzou“), až se pomalinku začaly objevovat zápisy
„koukali jsme na zapadající sluníčko a třpytící se sníh“.

Dnes si na cestách mnohem více než sebe všímám lidí kolem, zajímají
mě jejich příběhy a životy. Vyrostla jsem možná ze sebestřednosti, ale
okouzlení výlety trvá. A snaha to okouzlení zaznamenat, neztratit, nezapomenout.
Věřím, že podobně je na tom většina autorů, kteří spoluvytváří magazín
Cestopisy. A že ten se tak stává jedním velkým vandrbuchem nás všech,
kteří jsme rádi někde jinde než zrovna doma.

Pěkné letní cesty a zápisky z nich vám přeje
Jana Patková
šéfredaktorka