Cestopisy 11+12/2011

Obsah čísla:              

• Na obědě u náčelníka - Na vlastní kůži v Súdánu
• 3x Slovensko - Letecké pohledy, zimní Malá Fatra a Kysucko
• Návrat krav - Podzimní švýcarská slavnost
• Čarodějnický trh - Bolívijská víra v kouzla,
• Veselé rituály smrti - Příběhy ze hřbitova v horách severního Rumunska
• Severní dvojče Somálska - Somaliland, neznámá země Afrického rohu
• Tři roky samostatného Kosova - Reportáž ze země, kam se na dovolenou nejezdí
• Letem postupimským světem - Víkend v braniborské metropoli

Rubriky: Pohled zpátky – Sarajevo, Pohlednice z Německa, Zaostřeno na Lemberk

Editorial

Najít nějakou dobrou zvěst v denním zpravodajství je občas fuška. Zvlášť
pokud se má týkat nás – obyvatel Česka. A tak mě mezi titulky o tom, že
jsme stále lepší v kradení v obchodech, že jistí obchodníci zase okrádají
důchodce a že se ve vládě jako obvykle hádají a dohadují, neobyčejně
potěší sdělení, že jsme přeborníci v třídění. Čeho? Odpadků!

Třídíme petky, tetrapaky, sklo, papír a ti nejzodpovědnější se dokonce
vyznají v jednotlivých druzích plastů a neváhají s nimi podnikat cesty na
sběrné dvory. A co za to? Nic! Prý nám stačí dobrý pocit.

Aby ne… Denně jezdím sama či s jedním dětským pasažérem starým
a velkým autem. Při komplikované logistice naší rodiny a nadupaném pracovním
programu to jinak nejde. Denně prosvítím a protopím ve velkém
domě spoustu elektřiny. Denně vyprodukuji slušnou haldičku obalových
odpadků. Pokaždé, když pečlivě vymývám krabici od mléka, mám pocit,
že splácím kousek dluhu. Je mi u toho dobře. Tak dobře, že ohrnuji nos,
když přijedu někam, kde tak nečiní. Do zemí, kde se odpadky válí kolem
cest. Do zemí, jako je třeba Albánie, na kontinent, jako je Afrika…

Nad článkem Davida Hegnera o Somalilandu jsem se zarazila. Jistě,
nakládání s odpadky je ukazatelem vyspělosti společnosti, ale – koho zajímá,
co se stane s igeliťákem, když neví, co dá zítra do huby? Navíc se,
pokud vím, nikde v Africe mikroteny, petky ani další umělohmotné obaly
nevyrábějí. Vozí je tam „vyspělý“ svět a jaksi zapomíná přibalit i barevné
kontejnery na jejich třídění. Kdo a kam by je také vyvážel, že? A tak tam ty
produkty naší vyspělé techniky doutnají mezi chatrčemi.

Stále jsem hrdým třídičem. Ale napadá mě, že mnohem lepší by bylo se
bez mnohdy dvojitých až trojitých obalů obejít. To naše třídění by bylo
jednodušší. A možná by se dostavil ještě lepší pocit…

Inspirativní čtení vám přeje
Jana Patková
šéfredaktorka