Cestopisy 3+4/2014

Obsah čísla: 

• Pod hrobkami perských králů - Cestopis z íránské provincie Fars
• Až na konec silnice - Ze Slovenska do ruského Magadanu
• Alaunstrasse - Na vlastní kůži v jedné drážďanské ulici
• Maják Matterhorn - Horská superstar a její Zermatt
• Dánské pohádkové zámky - Pro krále, princezny a pro turisty
• Království ze Sermondiny krve - Okrové lomy v Provence
• Kudy teče, tudy léčí - Pálenice ve Vlčnově
• Zelené pahorky ománské - Když se zazelená pohoří Dhofár v jižním Ománu
• Větrná lázeň severních Čech - Tiské stěny v zimě

Editorial

Ulice jako celý vesmír

Záleží na tom, jaké si zvolíte měřítko. V tom správném může
být ulice celým vaším kontinentem, ba co víc, světem. Jako
Alaunstrasse v Drážďanech, která zaujala Roberta Ouředníka, který
o ní píše v tomto čísle Cestopisů. Pana Ouředníka osobně vůbec neznám, ovšem jeho zápal pro
jednu jedinou ulici, silnici, cestu, třídu, … zkrátka strasse, je mi blízký. Vzpomínám na všechny ty
ulice světa, kde mi kdy bylo dobře.

Nejlépe vždy na těch, kterým jsme říkali „žrádelní uličky“ a které jsme
si dávali večer za odměnu. Specializované byly na jídlo a pití všeho
druhu, jež zcela jistě nesplňovalo bůhvíjaké hygienické normy, zato bylo
místní a chutné.

Na všech těch ulicích zemí, kterým jsme si zvykli říkat méně rozvinuté,
lidé žili. Ráno většinou otevřeli přízemní obývák, aby jej prodloužili až na
chodník a přetvořili na obchod či jídelnu. Když večer zavřeli, ještě dlouho
seděli na svých plastových židlích a klábosili.

Vždycky, když jsem se z míst, kde ulice skutečně žily, vrátila domů, připadaly
mi ty naše prázdné, studené, opuštěné a tak nějak polovičaté.
Alaunstrasse, která je odtud nedaleko, je pro mě nadějí, že i naše ulice
jednou obléknou přívětivější kabát. Pak bude milejší i celý můj vesmír.

Prima čtení přeje
Jana Patková
šéfredaktorka