Cestopisy 3+4/2011

Obsah čísla:  

• Mezi Maoisty - Na vlastní kůži v Nepálu
• V nejhlubších kaňonech světa - Treking v Peru
• Země, kde se proplétá náboženství a turbyz - Na téma Indie
• Páté roční období - Karneval v Basileji
• Čína očima Dongů - Cestopis z civilizací málo dotčené oblasti Číny
• V srdci Vojvodiny - Reportáž z místa, kde se střední Evropa mění v Balkán
• Bílá a černá magie - Rituály v tropickém ráji na Réunionu
• Na skok za humna - Víkend v Budapešti
  
  Rubriky: /Pohled zpátky – Ještěd/Pohlednice z lední show/
  Zaostřeno na Ústí nad Labem/Kde se co děje/

Editorial

ZAČNU U SEBE

Vrcholí čas karnevalů a asi bychom si toho ani nevšimli, nebýt toho, že se o tom píše – včetně
čísla magazínu Cestopisů. Tedy alespoň já už rokyhledám, kdeže ta tradice je? S chutí
si přečtu o karnevalu v Basileji, Benátkách,… o tom, jak se v tom čase život téměř zastaví
a všichni se baví. Nevím jak vy, ale já chodím celý únor do práce.
Přitom si pamatuji, že když jsem byla dítko prvním stupněm základky povinné,
probírali jsme doma, jestli půjdu za hříbka nebo za loupežníka. Chtěla
jsem jít za princeznu. Do jakého kostýmu mě naši nakonec navlékli, už
nevím, ale každoročně se tyto tahanice opakovaly a vyvrcholily v místním
kulturáku, kde jsem s ostatními dětmi karnevalovala. A bylo to veliké
a třpytivé: házeli jsme po sobě konfety, tančili, soutěžili. Byl to obrovský
rej, na který se nezapomíná.

Můj prvňáček před pár týdny přišel s tím, že v budou mít karneval.
Probírali jsme, jestli půjde za kovboje (bylo by třeba sehnat kovbojské
boty), za Zorra (chyběl klobouk) nebo za čaroděje (chybělo vše kromě
kouzelnické hůlky). Neměla jsem čas, a tak jsem vychytrale spojila dárek
za vysvědčení s karnevalem a v hračkářství koupila kostým Nindži. Tím
domácí přípravy skončily.

Nastal den D. Kulturák byl jaksi omšelejší a menší, než jsem si ho pamatovala.
Čarodějům, princeznám, kovbojům, lesním vílám i mému Nindžovi
pustili Michala Davida a nechali je házet hadrovými koulemi do tlamy
medvěda. Za bonbóny. Děti se ve velké tělocvičně ztrácely. Kluci řádili,
holčičky tancovaly a dělaly hada. Byla jsem zklamaná, to za našich let to
vypadalo mnohem honosněji…

Můj prvňáček byl nadšený. Všude vykládal, že byl na opravdovském
karnevalu, který trval celý den (ve skutečnosti přesně odměřenou hodinu
a půl). A mně došlo, že všechno je o úhlu pohledu. Pro příští rok si jej
umístím o půl metru níž a také se pustím do šití kostýmu. Abychom si to
užili. S obnovováním tradic začnu u sebe.

Hezké předjaří s mnoha zážitky vám přeje
Jana Patková
šéfredaktorka