SKOTSKÁ DUCHAŘINA

Skotsko. Ponuře krásná země hor, močálů, skal, hradů a vysokých útesů nad věčně
rozbouřeným mořem. A také duchů, zjevení, strašidel a přízraků. Prakticky v každé zřícenině
nebo starém domě, ale i na lesní křižovatce či u velkého balvanu v horách nebo
na pobřeží se tu a tam podle pověstí něco zjevuje.

Text a foto Petr Blahuš

Snad je to keltskou duší, ukrytou hluboko v jejich dnešních
skotských potomcích, ale takovým výskytem paranormálním
jevů jako Skotsko se může pochlubit snad
jen část Irska (též keltského) a severní Anglie. Možná
i proto nejsou zdejší duchové a strašidla jen nějací „obyčejní“
vodníci, bílé paní nebo bezhlaví rytíři, upíři a černí
lovci prchající oblohou v ďáblově kočáře. Mnohdy se
jedná o značně originální zjevení. Třeba spodní půlka
ženského těla – manželem rozčtvrcená za nevěru, kus
ruky nebo nohy – zbytky utopených námořníků nebo
kardinálů, nesmyvatelné skvrny od krve – stopy po mordech,
poltergeist nebo žlutý orangutan či zdeformovaný
malý netvor – tedy zazděný šlechtický mazel, respektive
znetvořené dítě.
Výčet všech těchto zjevů by zabral i s popisem jejich
osudů celou knihu, proto se blíže zaměříme na dvě
lokality; jednu na východním pobřeží Skotska a druhou
na jeho západním břehu. Ať už tedy přicestujete
do „Země barevných“ (skotským Keltům říkali Římané
v hrůze Piktové, protože si malovali na těla působivé
obrázky – piktogramy, „Picture“ – přičemž tento zvyk
se udržel i v dalších staletích, což bylo dobře vidět i ve
filmu Statečné srdce) odkudkoliv, stihnete aspoň jedno
z těchto záhadných míst navštívit.

NEJZAPADLEJŠÍ DUCHAŘSKÝ DŮM. Nejsevernějším
místem výskytu skotských strašidel (mimo
ostrovy Hebridy a Orkneye) je krásná oblast pobřežních
písečných dun Sandwood Bay, což je záliv sedm kilometrů
za Sheigrou a Blaimore, za jehož linii pobřeží se hned
rozkládá sladkovodní jezero Loch Sandwood. Všude
kolem je jen písek ohraničený skalními útesy a obzor
uzavírá vzdálený maják na Cap Wrath, nejsevernější bod
skotské pevniny (pomineme-li, že je celá Británie ostrovem).
Dnes se sice na celé kilometry daleko nenachází
žádné lidské stavení, ale dříve stál na jižní straně zálivu
pastevecký domek, Sandwood Cottage. Zůstaly z něj
stát jen stěny a navíc popraskané, ale i tak se ruina
pyšní pověstí kdysi nejodlehlejšího domu v celém Skotsku.
A právě v ní a kolem ní se to má zjeveními a duchy
jen hemžit. Jak tvrdí místní, působí toto místo i za těch
nemnoha okamžiků, kdy tu svítí slunce, na duši poutníka
podivnou tíhou.
S mnoha těmito zjeveními z jiného světa se potkal
vážený Sandy Gunn z Balchricku, který v okolí proslul
jako médium. Když v prosinci roku 1944 uprostřed noci
zemřel, mnoho svědků přísahalo, že střecha jeho domu
jakoby vzplála, zakokrhal kohout a hodiny na zdi se
zastavily...

Více v tištěném vydání magazínu Cestopisy č. 11+12/2013