Cestopisy  7+8/2014

Obsah čísla:

• Montebellské laguny - na vlastní kůži v Mexiku
• Rybáři od poledníku k poledníku - Cesta kolem rybářského světa
• Bělehrad 15 let poté - Reportáž ze srbské metropole
• Do kempu - Inspirace k letní dovolené
• Cestování s dětmi - Kam a jak vyrazit
• Z Karibiku do Pacifiku - Stoleté výročí Panamského průplavu
• Tajemná Kurská kosa - Cestopisy z Litvy
• Slovenské hrady, sídla exotických běsů - Historická procházka u sousedů
• S pivním džbánem po Bruselu - Víkend v Belgii
• Rubriky: Na obloze p Perseidy / Pohlednise ze Sevily / Zaostřeno na Děčínsko

Editorial

Když dva dělají totéž

„Polívku si nalijte, hrnec je na kamnech. A nechcete přidat řízky?
Nám zbyly…“

Paní hostinská, která tuhle větu pronesla, není postava z nějaké
sci-fi povídky. Je z masa a kostí a vlídného úsměvu, stejně jako
její manžel. Provozují možná tu nejkrásnější boudu v Krkonoších,
pokud v nich hledáme útulnost, funkčnost, srdečnost, pozornost,
špetku tradice a náruč ochoty.

Jsou možná chaty lépe položené a zcela určitě lépe vybavené.
Ovšem Modrodolská má atmosféru, kterou – upřímně řečeno – aby dnes
člověk zvláště v Krkonoších pohledal. Večer se v roubené hospodě
rozfajrují kamna, pan hostinský ukáže, jak se správně pijí jeho
speciální panáky, zcela samozřejmě zapůjčí skleničky na panáky
z domova donesené a celá místnost se za chvíli ocitne v zábavě
družné jak z propagačních letáčků.

A teď druhá příhoda. Bouda je také krásná, celá ve dřevě a kamna v hospodě
jsou dokonce kachlová. Po příchodu jsme ale upozorněni, že na
snídani půjdou první Němci. Hm. Škoda, že personálu Martinovky nikdo
neřekl, že když je snídaně formou švédského stolu, tak se na něj snědené
věci mají doplňovat. Ten náš zel prázdnotou. A číšníka mohlo trefit, když
jsem z tácu duritek jednu na čaj vzala a ty ostatní ztratily rovnováhu,
upadly a rozbily se. Dostala jsem hadr, koště a vynadáno. Ten tác tam ale
špatně postavil onen nerudný obsluhovatel.

Ke svým cestám, ať po tuzemsku nebo zahraničím, stále více využíváme
nejrůznější služby. Ti, již je nabízejí, dokážou pobyt vylepšit, nebo také
zcela zkazit. Jen těžko odmítneme nocleh, když už na horské chatě jsme,
i když se na nás chatař ze všech sil mračí. Můžeme tam ale už příště nejet
(nepojedu na Martinovku) a také o tom můžeme dát vědět – což jsem
právě udělala.

V opačném případě neškodí děkovat a doporučovat. Do Modrého dolu
tímto posílám vřelé poděkování.

Šťastnou ruku při výběru dovolené vám přeje
Jana Patková
šéfredaktorka