Cestopisy 5+6/2013

 

Obsah čísla:

 

 

Editorial

NOČNÍ PRACOVNÍ SNĚNÍ.

„Mami, ty ho fakt znáš? Mami, tys
tam byla? Mami, jakou řečí se mluví
v Keni? Mami, můžu tam žít?“
„Až budeš velký, můžeš – a vezmeš
mě s sebou, prcku?“
„Mami, spíš v období dešťů přijedu
sem za tebou, jo?“
Některé touhy by člověk přes geny
raději nepředával. Jenže pýcha, že
ten malý listuje encyklopediemi,
prohlíží fotky a plánuje, že si v Keni
otevře lví farmu, je silnější než
strach, že se ve světě ztratí. Snad
mu jednou rady mámy, která „to
snad není možný, byla i u těch lvů“,
budou něco platné.
Sluchátky jsem připojená k YouTube,
prsty ke klávesnici a vašimi texty k celému světu. I takhle vypadá práce
šéfredaktorky. Pouští si písničky, s kterými vyjížděla na cesty, z kterých se
dávno vrátila. Jejím druhým manželem je notebook.
Nefňukám. Jsou období, kdy se prostě nedá jezdit křížem krážem světem.
Spíš než z malárie vás drtí strach z matikářky vašeho chytráka, kterého tu
té matikářce nemůžete nechat napospas. A tak s ním jezdíte prstem po
mapě a vyprávíte historky, kterým nechce věřit. Když usne, změníte status
na on-line a pracujete.
A váš malý chytrák netuší, že matka (jak mě s oblibou tituluje u stejně
vyspělých jedinců svého druhu) se těší, až vyroste. A ona ho bude moci
zanechat napospas budoucím matikářkám a beze strachu odjet. Do Keni,
do Číny, do Podolí, …
Tohle vydání magazínu Cestopisy věnuji všem, kteří zrovna nemohou jet,
i když by chtěli.


Čtěte, sněte – a pak pojedete.
Jana Patková
šéfredaktorka
 

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.