Cestopisy č. 5+6/2010

Obsah čísla:

• „Sedm vrcholů je dobrá zkušenost,“ - říká Vladimír Nosek, lékař a horolezec, který jako druhý Čech dokončil projekt 7 Summits
• Harlem - Fotoreportáž z nejznámější čtvrti New Yorku
• Touriseum - Nemáte rádi slovo „turismus“? Přečtěte si, jak to začalo…
• Náhorní Karabach - Reportáž o vzpomínkách na válku
• Horní konec Austrálie - Cestopis z nepředstavitelně rozlehlého severu Austrálie
• Afghánistán – noční můra světa - Jedno z nejbolavějších míst světa bez mediálního pozlátka
• Na konci světa - Treking v Ohňové zemi
• Kde se inspiroval Alfred Hitchcock? - Za ptáky na Island
• Jak se žije v Hobitíně - „Jeskynní lidé“ ze Španělska
• Rubriky: K tématu – Tyrolsko / Pohlednice z Číny / Zaostřeno na Český ráj / Cestospisy – Rande v Isfahánu / Dotazník rodiny Špillarových /

EDITORIAL

TURISTÉ NESNÁŠEJÍ TURISTY

Napadne mě pokaždé, když čtu článek opěvující to které místo. Dříve či později se v takovém materiálu dočtu, že „hory jsou nádherně liduprázdné… o vyhlídce skoro nikdo neví… vesnici ještě neobjevili turisté“.

Nic proti tomu, i já mám taková místa nejraději. I když i já jsem tím turistou, nota bene publikujícím, tudíž takovým, za kterým přijdou další turisté. Kruh se pak po pár letech uzavře, když o stejné lokalitě napíšu, že už tam nemá cenu jezdit, protože „genius loci se vytratil pod náporem turistů“. Co s tím?

Proč nám ze všeho nejvíc vadí ostatní návštěvníci? Je to snad proto, že toulání se světem je ryze individualistická potřeba – ale z uspokojování této potřeby se stal průmysl se vším všudy, který nás semele, když si nedáme pozor? A na co vlastně?

Otázky, které si kladu od té doby, co jsem začala cestovat. Znovu se vynořily, když jsem četla příspěvek Patricie Sudik o muzeu turismu v Tyrolsku (od str. 22 v tomto čísle magazínu Cestopisy). Bylo to pro mě fascinující čtení o tom, jak těžce se rodilo miminko „turistika“, dnes macatá dáma v nejlepších letech. Na příkladu Tyrolska, které je v Evropě jednou z jejích kolébek, mi došlo mnoho dříve netušených souvislostí. Mezi těmi, kteří turistické služby poskytují, a těmi, kdo je užívají. Mezi ochranou přírody a její turistickou atraktivitou – kupodivu zde platí přímá úměrnost. Především jsem si ale uvědomila, že za hranice všedních dnů se chce podívat každý, kdo jen trochu může.

Pamatuji si, jak mě před pár lety rozčílilo, když jsem vysupěla na nejmenovaný kopec v Alpách a tam se z horní stanice lanovky vyhrnula partička zpovykaných dovolenkářů. „No a co,“ řekla mi tenkrát máma, „taky to chtěj vidět.“ „No a co,“ říkám si dnes i já. Učím se totiž toleranci za (turistického) pochodu…

Přeji vám krásné jaro na cestách a na výletech!

Jana Patková
šéfredaktorka