Cestopisy 3+4/2013

Obsah čísla: 

• Nocleh u Masajů - Na vlastní kůži v buši
• Závody do mraků - Zažít Manhattan je jako prožít film
• Krajem ukřižovaných divočáků - Z vnitrozemí Korsiky
• Kohoutí řež - Filipínské boje na život a na smrt
• Afrika v exilu - Nejstarší brazilské město Salvador
• Sto dvacet čtyři miliony příběhů - Cestopis z Jávy
• Když vypukne fiesta - … tak to na Maltě stojí za to!
• Mezi paprikami - Perla Makedonie se skrývá ve Staro Nagoričane
• Romantika pro dva - Víkend v Benátkách

Editorial

PSÁT O SMRADU?

Že to u afrických Masajů smrdělo,
že tam byla spousta much a že
nám chtěli zatančit za hrst dolarů,
je doopravdy pravda. Že jsem to
tehdy před patnácti lety do žádné
reportáže nenapsala, je taky pravda.
Proč? Na to se ptám sama sebe až
dnes nad textem a fotkami Ondřeje
Kolmana, které najdete o pár stránek
dál.
Za tu dobu se toho zřejmě u Masajů
příliš nezměnilo, českým cestovatelům
a novinářům ale – zaplať pánbůh
– narostla křídla. Vyrostli jsme
z toho téměř povinného úžasu nad
tím, že jinde žijí lidé jinak. Nepozastavujeme
se nad tím, že někde je
horko a jinde zase zima, že někde pijí pivo, jinde whisky a ještě jinde byste
dali království za sklenici čisté studené vody.
Z článků našich spolupracovníků tuším a z vlastní zkušenosti vím, že už
dokážeme nahlížet takříkajíc pod pokličku. A protože nám byla do vínku
dána jako národní vlastnost schopnost štiplavé ironie, umíme to také
jaksepatří podat.
Ondřejův text je štiplavý, místy ironický, ovšem nikoli neuctivý. Nejspíš vás
po přečtení jeho masajského dobrodružství ani ve snu nenapadne, že by
proti těmto přírodním lidem autor něco měl. Vlastně naopak – úctu jim
vzdal tím, že o jejich životě poreferoval v rámci možností pravdivě.
Zažijete-li podobné příběhy, neváhejte nám o nich napsat. Pomůžete
namalovat o něco pravdivější obraz světa, než jaký nabízejí katalogy cestovních
kanceláří.

Pěkné čtení přeje
Jana Patková
šéfredaktorka