Cestopisy č. 11+12/2009

Obsah čísla:

• Nejradši mám mořský kajak - rozhovor s cestovatelem, fotografem a průvodcem Janem Hockem
• Nápoj králů - téma: víno a vinobraní doma i ve světě
• Midžor - nejvyšší vrchol Srbska
• Kde sídlí rádio Jerevan - reportáž z hlavního města Arménie
• Země nezemě - víkend v Evropě: Severní Kypr
• Uspěchaný klid Jižní Koreje - cestopis
• Tajemný svět mangrovů - příroda v Keni
• Artuš – král minulý i budoucí - za legendou do Velké Británie
• Namibie v pasti - bolavá místa světa
• Rubriky:
  K tématu: Malovaná svatyně vína / Pohlednice z Albánie / Zaostřeno na Česko / Cestospisy – Hodní hoši / Soutěž / Dotazník Márie Puškelové / Tip pro vás
   

EDITORIAL

Na zdraví!

Byla jsem úplný novinářský začátečník, když se mě ve švýcarském baru jeden místní kolega zeptal, jak si u nás připíjíme. „Chlastej, vole,“ řekla jsem a připadalo mi to děsně vtipné (teď už vážně nechápu proč). Bylo ale o zábavu postaráno, Švýcaři legračně protahovali hrdlem počáteční „ch“, víno teklo proudem a brzy jsme se shodli nejen v otázkách politiky globální, ale i té partnerské. Jen nevím, jak jsem se tehdy dostala do postele.

A tak to s alkoholem bývá. Sbližuje i ubližuje. Je starý jako lidstvo samo. Jen co prehistorický člověk pobral rozum, zjistil, že příroda poskytuje zdroje nejen k pouhému přežití, ale také k veselému užívání si. Alkoholické nápoje se staly nedílnou součástí nejrůznějších rituálů a slavnostních příležitostí (v lepším případě), či života samotného v tom horším případě. A nechť mi příznivci piva a whiskey prominou, mezi všemi těmi lahodnými moky vyniká víno. Je to opravdu NÁPOJ KRÁLŮ (a nejen proto, že se tak jmenuje úvodní
článek tématu tohoto čísla). Je-li povedené a tudíž se v něm skrývají nejen zmíněná oblbující procenta, ale také slunce, voda, půda a lidská práce, může se po jeho požití cítit jako král každý.

Ne každý ale králem umí být. Lidstvo dostalo v podobě alkoholu klíč do třinácté komnaty. Uvnitř se, stejně jako na dně vinné sklenky, ukrývá pravda, ze které může pěkně bolet hlava a nejen po ránu. Pravda totiž také je, že Rusko decimuje alkohol pomalu stejně dobře, jako to svého času dokázal Stalin. I mnohé „primitivní“ národy už na to dojely.

V článku NAMIBIE V PASTI se dočtete, v čem hledají útěchu nejubožejší z ubohých. A pokud máte v rodině alkoholika, víte přesně, v čem je ta zrada.

Ve skleničce jiskřivého červeného či bílého určitě ne. Číhá v nás samých. Proto pijme pro radost a s radostí. S vědomím, že pravda nás při pití občas dožene nepříjemně brzy. V onom švýcarském baru totiž tehdy byl i jeden český emigrant a na mé nejapné „chlastej, vole“ tiše poznamenal:  „Chlastej si sama, krávo.“ Naštěstí mu kromě mě nikdo nerozuměl…

Večery s dobrým vínem a jasná rána vám přeje

Jana Patková
šéfredaktorka