Cestopisy 1+2/2012

Obsah čísla:                                                                                                                

• Vánoční růže z Colmaru - Francouzské předvánoční mlsání
• Island v zimě - Fotoreportáž z drsné cesty stopem
• Nefalšovaný arménský den - Jermuk, pýcha arménského lázeňství
• Kraj, který inspiroval Salvadora Dalího - Na téma španělské Katalánie
• Lidská pyramida - Podivný katalánský zvyk
• Kafkův podzimní svět - Mezi Kalábrií a Apulií
• Opičí lupiči z Bornea - Národní park Bako a jeho obyvatelé
• Alaska Highway - Legendární kanadská silnice
• Den v náručí Marakéše - Perla Maroka a její centrum
• Rubriky: Pohled zpátky – Veselé Vánoce / Pohlednice z Norska / Zaostřeno na Rokytnici nad Jizerou

Editorial

„Wie viel kostet?“ znásilňuji němčinu.
„Acht euro.“
„Ach jo, taky sis mohl vybrat levnější,“
povzdychnu směrem k synkovi.
Jako vrchol mého pracovního výletu
do adventního města Görlitz si totiž
usmyslel koupi nepotřebné keramiky.
„Tak já vám to zabalím,“ bezchybnou
češtinou opáčí stánkař a balí hrníček
do tři dny starého Práva. Potvrdí
nám, že je stejně jako my z Liberce
a že za korunky bude prodávat od
pondělí před radnicí.
Ani se nezlobím. Tahle novinářská
cesta do německého pohraničí dostává
díky českému hrníčku za eura opravdu pikantní příchuť. Původně se
totiž pídím po polských adventních zvycích. Jenže „na dostřel“ od Liberce
se zrovna žádný polský vánoční trh nekoná a zachraňuje mě až Görlitz,
polsky Zgorzelec. Hornolužické město bylo v roce 1945 rozděleno řekou
Nisou mezi Polsko a tehdejší NDR a po dlouhých desetiletích, kdy po sobě
občané obou spřátelených zemí mohli přes řeku leda tak pokukovat, už
žije zase normálně. A protože historické jádro města zůstalo Němcům,
společný adventní trh se koná v Německu. Jak ale hrdě hlásal oficiální web
Zgorzelce, měl být „výrazně prodchnut polským duchem“.
Tak nevím. Kromě hrníčkáře jsem na trhu potkala ještě další dva keramiky
od nás z Liberecka. Mezi návštěvníky pak svého bývalého učitele z gymplu.
Chybí polské dobrůtky – grzaniec, tedy horké pivo, rozvařený perník
zvaný moczky a jiné specialitky. Pole opanovaly německé buřty.
Poctivě polského ducha hledám, až ho najdu. Na druhé straně mostku,
který obě části města spojuje. Na polské nábřežní ulici. V hezky opravených
domech je jedna trafika vedle druhé. Duch Polska se schoval do
levných cigaret! A Němci z druhého břehu to dobře vědí…
Co je vlastně na tom špatného, říkám si, když doma věším světelné řetězy
z Číny. Vždyť jsme jedna velká rodina a každý umí něco. Jenom ty hranice
se pak zdají trochu nadbytečné. Takže je alespoň pro čas vánoční v hlavě
mažu.
Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží…
Pohodu bez hranic vám přeji nejen k Vánocům, ale i do celého nastávajícího
roku 2012.

Jana Patková
šéfredaktorka