Zlatá horečka v Tanzanii

21.05.2013 12:03

Zlato. Kov kovů. Zbožňované i zatracované, symbol bohatství.

Kdekoliv se najde, přitáhne zájem zlatokopů.

Všichni jsou postiženi zlatou horečkou.

Platí to i v africké Tanzanii.

Text a foto Michal Černý

Druhý den po příletu do Tanzanie jsme opět ve vzduchu.
Letíme malým letadlem na západ od pobřeží,
do vnitrozemského městečka Šinjanga. Tady začíná
oblast s hojnými výskyty zlata. Nás, české geology, si
k posouzení několika průzkumných licencí najala ruská
firma v rukou Arménů. Globalizace v praxi. Čekají nás
dva týdny v terénním automobilu, během nichž musíme
projet poměrně rozsáhlé území v severní Tanzanii, jižně
a východně od Viktoriina jezera.
Sama Šinjanga je však centrem těžby jiného minerálu,
po kterém lidstvo odedávna šílí.
„Zkus se postavit uprostřed náměstí a zavolat diamonds!“
říká Julius, mladý Armén, který pracuje pro
firmu v Tanzanii už dva roky a na cestě nás provází.
„Za pár vteřin se k tobě začnou sbíhat lidi a nabízet ti
kamínky.“ Nám se do rizikového obchodu nechce, a tak
jsme zticha. Navíc nás diamanty ani nezajímají a jejich
průzkum přenecháme jiným.

HLEDÁME ZLATOKOPY.
Začíná každodenní práce. Krajina není moc atraktivní, je plochá a téměř
stoprocentně obdělávaná. Převládají rýžoviště, doplněná
políčky kukuřice, bavlníků, manioku a dalších plodin.
Hlavně rýžová pole komplikují dostupnost lokalit. Oficiálně
je začátek období dešťů, a i když nám prší za
celou cestu jen několikrát, rýžová pole jsou ještě před
sklizní, tedy plná vody a cesta je často podmáčená nebo
blátivá. Pro geologa je to černá můra. Najít tvrdý kámen
v porostu, hlíně a prachu je skoro zázrak.
A tak se upínáme k jediné nadějné myšlence. Kde je zlato,
tam jsou zlatokopové. To platí všude na světě, snad
kromě nejhlubších pralesů nebo nekonečných pouští.
Jakmile se najde byť jen jediné zrnko, zpráva se roznese
a na místo se začnou stěhovat lidé toužící po zbohatnutí.
Zlatá horečka je zkrátka nakažlivá. Takže zastavujeme
u každého člověka, kterého v polích potkáváme, a přes
našeho řidiče se ptáme:
„Je tady někdo, kdo těží zlato? Jsou tu doly? Hledá tady
někdo zlato?“ Nebo se i my primitivně ptáme: „Dahabu?
Dahabu?“ Dahabu je svahilsky zlato. Většinou však bez
úspěchu.
Najednou jsem koutkem oka zahlédl povědomé hromádky
kamení kousek od cesty. „Stop!“ křičím a řidič
dupe na brzdu. Na holém plácku mezi trnitými keři jsou
opravdu opuštěné mělké šachty a hromady hlušiny.
Odebíráme první vzorky, ale o kousek dál se dozvídáme,
že je to opět pokusná těžba diamantů. Jsou zde
i aktivní šachty těžené místními venkovany a jedna větší
těžba provozovaná zahraniční společností. Se zlatem to
bohužel nemá nic společného.

Celý článek najdete v magazínu Cestopisy č. 1+2/2013

 

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.