Rozhovor: Stopnul jsem vrtulník

...říká známý cestovatel Martin Loew.

Sešli jsme se v jedné z těch globálních kaváren na zastávce metra Budějovická v Praze a svorně kritizovali jejich neosobní styl. Jako v mnoha podobných případech ale zvítězila snadná dopravní dostupnost nad estétstím. Stejně sme se brzy tak zabrali do hovoru, že jsme na prostředí kolem sebe zapomněli. V duchu jsme byli na cestách, které dnes Martina živí a kterými Martin žije.

Na vašich webových stránkách jsem se dočetl, že jste se dostal k cestování přes rodiče? Neřekl bych, že úplně přes rodiče. Asi je normální, že lidé o dovolené někam jedou, ale nějací extrémní cestovatelé jsme nebyli.

Takže kde byl ten bod zlomu, kdy si člověk uvědomí, že chce cestovat víc než jen jednou za rok o dovolené? Já jsem ze začátku taky takle cestoval a dokonce bych řekl, že u mě bod zlomu žádný nebyl, ale nastalo to postupně. Studoval jsem biofyziku na Karlově univerzitě a čím dál víc jsem si uvědomoval, že mě tato dráha moc nebaví.

A kdy jste objevil, že i cestování může být způsob, jak si vydělávat na živobytí? Nejdřív jsem pořádal přednášky pro přátele a přátele přátel. První opravdu veřejná byla v Praze v Růžové čajovně. Tam dávají prostor asi komukoliv, kdo na první pohled nepůsobí dojmem, že to nezvládne. Dostal jsem tam i nějaký honorář a to byl první okamžik, kdy mě napadlo, že se náklady na cestování mohou vrátit.

Když 10 let objíždíte republiku se svými diashow, máte nějakou představu, kolik už diváků na vás přišlo?
Docela mám. Já jsme původním povoláním vědec, takže si vedu statistiky. A také se to hodí kvůli potencionálním sponzorům. Nemám to za deset let přesně sečtené, ale
přes padesát tisíc lidí to bude.

Vy jste uspořádal anketu, abyste zjistil, proč lidi na podobná diashow chodí. Jaké jsou nejčastější důvody?
Relativně malá část jsou lidé, kteří uvažují, že by do té země jeli. Potom jsou lidé, kteří se přijdou podívat naopak proto, že v té zemi už byli. Největší část ale tvoří návštěvníci, kteří prostě očekávají příjemně strávený večer. A proč se podle vás vůbec chodí na diashow? Vždyť třeba cestopisné dokumenty mohou lidé
vidět zdarma v domácím prostředí? Rozdíl mezi televizním dokumentem a diashow je určitě v tom, že diashow je živé vystoupení. Vnímáte, jak diváci
reagují, a můžete podle toho přizpůsobit přednášku. V televizi je to sterilní pořad, který je už jednou provždy hotový, ale na živé diashow diváci vnímají, že to vzniká právě teď.

Jaká je podle vás na cestách ideální velikost party? Dva, sólo anebo velká skupina?
Jak pro kterou cestu. Poměrně hodně cest jsem podnikl ve dvou, do vzdálenějších zemí, kde není nic předem zařízeno, mi to připadá jako optimální počet. Po Evropě
rád jezdím sám. Nebudeme si nic nalhávat, na focení je nejlepší, když jste sám – nikoho nezdržujete, neobtěžujete, kolikrát čekám několik hodin na dobré světlo
a nevadí mi to. Ale třeba na Islandu jsem byl s partou kamarádů a bylo to také ohromně fajn. Co způsob cestování – pěšky, na kole, autem, na koni?
Já bych řekl jakkoli, ale většinou veřejnou dopravou. Nejzajímavější jsou cesty, kdy se člověk sveze úplně vším. Například v Patagonii jsme jeli autobusem, autem,
lodí, letadlem, stopem na korbě náklaďáku, dokonce i na koni. Nejkurióznější bylo, když se mi při stopování podařilo letět vrtulníkem. Nebylo to přímo tak, že bych
stopnul letící vrtulník, ale řidiče auta, který za chvíli přesedal do soukromého vrtulníku a svezl mě.

Teď bych se rád zeptal na vaši neoblíbenou otázku… Vy víte, co je má neoblíbená otázka? To jste se musel připravit.

Myslím, že by tady mělo zaznít, kam rád jezdíte. Ne třeba konkrétní země, ale jestli radši do tepla, do hor a podobně.
Do tepla ne. Klimaticky je mi příjemný sever, mám rád spíš zeleň než poušť. Jezdím rád na Sibiř, ale líbí se mi i evropské země. Já jsem hodně od začátku cestoval
ne proto, že bych chtěl vidět nějaké konkrétní místo, ale spíš typ krajiny nebo klimatickou oblast. Když mě hrozně zajímala poušť, tak jsem jel do Maroka. Pak mě zajímaly
tropické pralesy, tak jsem jel do Thajska a Amazonie. Zajímaly mě ledovce, sopky, tak jsem si je našel. Spíš to bylo takhle, než že bych si vybíral konkrétní země.
Obecně mám velký dluh vůči Africe – tam jsem prakticky nebyl. Neviděl jsem ani velký kus Asie. Nejsem ten správný polykač zemí. Je nějaké místo, kam byste rád, ale nejde to? Určitě bych jednou rád jel na Nový Zéland.

A proč to nejde? Optimální doba na návštěvu Nového Zélandu je, když je u nás zima, a to já mám naplánované diashow a nedovedu sii představit, že bych měsíc vypustil. Moje sezóna je docela krátká.

Existuje taková sociologická teorie, že žijeme ve věku návratu k nomádismu. Myslíte, že máme v sobě něco jako nomádský gen po našich pravěkých předcích, kteří desítky tisíc let putovali?
Nevím, já pojem nomádství chápu tak, že ti lidé se periodicky nevrací na jedno místo. Spíš bych v cestování viděl jakousi přirozenou a snad zdravou zvědavost
a zvídavost. Chtěl byste žít někde jinde než v Čechách? To ne. Já se netajím tím, že jsem v podstatě domácký typ. Na cestách se vždycky těším domů.

                                                                                                                                                                                                                                 

MARTIN LOEW
Vystudoval biofyziku na MFF UK v Praze, ale dnes žije cestováním a fotografováním.Od podzimu do jara pak pořádá diashow. Příležitostně publikuje v zeměpisných a cestovatelských časopisech, jeho fotografie se objevují také v turistických průvodcích, v různých katalozích i na plakátech. Více na: www.promitani.cz

Text: Libor Michalec