Město nenaplňených lásek - Vranje

Většina srbských sídel bohužel pozbyla svůj starobylý ráz, který jim
vtiskli turečtí stavitelé. Destruktivní deosmanizaci unikla pouze města
v Sandžaku. Až na jednu výjimku! Jihosrbské Vranje. Ačkoli přišlo
o tenké střelky minaretů, hmotných památek éry mocných vezírů či
zámožných pašů se tu dochovalo více než dost. A s nimi také zůstaly
dávné příběhy o nešťastných láskách i krutém osudu…

Text a foto Jakub Hloušek

DO HARÉMU NA PIVO. Přímo v centru, kde se vůně rožněných pochoutek mísí se zplodinami dopravních
prostředků, se stranou nízkých krámků bělá vznešené průčelí areálu pašova konaku. Tedy rezidence
odpovídající našemu městskému paláci. Případně zámečku. Pro své pohodlí si ho v druhé půli osmnáctého
století zbudoval Raif-beg Džinić. Reprezentuje tradiční osmanskou architekturu, jaká je v různých místních
obměnách známa z ostatních končin Balkánského poloostrova.

Uliční trakt vyniká světlou omítkou se zvýrazněnými nosnými trámy, symetrické řady oken zpovzdálí přísně
sledují ruch ulice. Vstupním partiím dominuje úhledné podloubí, protiklad mu vytvořila převislá střecha: co jí
schází do výše, to dohnala impozantními komíny. Do této části, nazývané selamluk, směli vstoupit pouze muži.
Za ním se skrývá druhý samostatný objekt, haremluk. Byl určen výhradně ženskému osazenstvu. Odděluje jej
stinný dvorek, zkrášlený větvovím nízkých kdoulí obtěžkaných bohatou úrodou. Určitě si tam za povyražením
rád odskočil i sám hodnostář. Nebo si možná své manželky a konkubíny „dle rozpisu“ vodil do vlastní ložnice?
Smyslně laděná narůžovělá fasáda a oválný zasklený balkón nad vchodem jako by již zvenčí rozehrávaly rozkošnické
chutě.

Ovšem k dobré náladě se uvnitř harému může přijít i dnes. Dostupná je pro každého, kdo zrovna nemá
prázdnou kapsu. Jen trochu jiným způsobem. Přízemí se totiž změnilo na luxusní hospodu.

PŘÍBĚH NEOBLOMNÉ DJERENKY A BÍLÉHO MOSTU. Kdysi do Vranje zavítal statečný bosenský junák Alija Djerzelez. A ihned se tu zakoukal do
půvabné černooké Srbky. Avšak ani přes svoji věhlasnou statečnost nedobyl dívčino srdce. Pro připomínku nenaplněných
citů zhotovili turečtí kameníci prostou fontánu, která od té doby nese stejné jméno jako pyšná krasavice – Djerenka....

Celý článek v tištěném vydání magazínu Cestopisy