HOBITÍN POD ALPAMI

Na počátku stálo souznění ohně a vody. Nejprve žár hlubinného
magmatu zformoval žulový masív. Posléze se do něj zakousla voda
a vymodelovala tři úchvatná údolí: Valle Maggia, Val Bavona a Val
Verzasca. V poslední etapě vstoupil do děje člověk. A ozdobil tento
kout švýcarského kantonu Ticino kamennými vesnicemi, které evokují
fantastický svět Tolkienova Hobita.

Text a foto Jakub Hloušek

MAGICKÝ PROLOG. Oba živly také svorně dominovaly
podzimnímu rázu zdejší krajiny. Oheň symbolizovaly
žhavé barvy první poloviny října, které postupně sestupovaly
po svazích dolů. Vysoko v horách zlatavě zářily
nízké modříny, zatímco níže položeným úbočím vládnul
rezavý melír uvadajícího listí. A voda? Ta se v kapkách
intenzivního deště snášela dolů k zemi nebo se rozfoukaná
do cárů mlhy volně vznášela prostorem. Především
se ale postarala o velkolepou tvář vstupních partií údolí
Valle Maggia, poněvadž ihned za perifériemi Locarna
zformovala rozeklanou soutěsku Ponte Brolla, důmyslně
zamaskovanou okolním subtropickým porostem.
Kouzlo však pokračovalo dál. Vždyť z názvu Valle
Maggia přímo čiší představa poháru plného ohromujících
přírodních divů. Ovšem skutečnost tu doopravdy
nadmíru předčila všechna očekávání. Jedno půvabné
zátiší střídá druhé, gigantické skalní stěny se prolínají
s vinicemi, přívětivé doteky předsíně Středomoří se perou
s drsným královstvím velehor a bohatství zpěněných
vodopádů se počítá bezmála na desítky. Úplně nejlépe
si jejich krásu užijí cyklisté, ale ani vyznavači pěší turistiky
o ně nebudou ochuzeni, poněvadž často leží na
trasách značených cest. Malebné bezejmenné kaskády
padají z žulových prahů poblíž obce Someo, další vodopád
tvoří kulisu nízké zástavbě střediskového městečka
Maggia. Avšak ten nejkrásnější hučí až v samém závěru
údolí u okraje vesnice Bignasco.

HOBITÍ ZEMĚ. Bignasco zároveň tvoří symbolický
mezník. Zde se Valle Maggia větví. K východu
se uklání jako Val Lavizzara, na západ zase vystřeluje
hlubokou rýhou kaňonu Val Bavona. Okamžitě pozoruji
nápadnou změnu. Pryč je předchozí hřejivá idylka, tady
krajina dostala mnohem drsnější charakter. Současně
se markantně změnil též ráz místních vesnic. Uvnitř Val
Bavona se totiž zachovaly v naprosto původní podobě.
Absolutně bez jakékoli novostavby. S titěrnými domky,
od základů až po střešní krytinu zbudovanými z šedivé
žuly. Někdejší chlévy, sklepy a obytné chalupy jsou hustě
natlačeny k sobě, zpola ponořeny v terénu nebo naopak
zapuštěny do příkrého svahu a namačkány jedno stavení
na druhé. Mezi jednotlivými objekty se klikatí labyrint
dlážděných stezek, ohraničených terasami i zídkami.
Celá vesnice pak budí dojem kamenného mraveniště
posazeného uprostřed zelené louky či kolonie vlaštovek
přilepené k úpatí skály. Zástavbu obvykle převyšuje
pouze bytelná zvonice prostého kostelíka. Tohle je nefalšovaná
iluze Hobitína...

Více v tištěném vydání magazínu Cestopisy č. 7+8/2013